Základními metodami práce s dětmi jsou pro nás princip nápodoby, působení kvalitního prostředí a metoda rytmu a opakování.
Vše, co působí na smyslové orgány, s čím si dítě hraje, v jakém prostředí se pohybuje ovlivní jeho fantazii, tvořivé síly a svobodný vývoj. Dítě v předškolním věku jakoby bylo „jedním smyslovým orgánem”, napodobuje (zniterňuje) vše, s čím se setkává. Nejedná se pouze o to, co se zjevně děje kolem dítěte, nýbrž o všechno, co může vnímat svými smysly; nejde pouze o vnější, ale i o vnitřní duševní gesta vychovávajícího člověka. Z tohoto hlediska není podstatné, jaké množství podnětů na dítě působí a kolik poznatků o okolním světě získává, výchovně nejdůležitější je zde otázka kvality podnětů, jimž je dítě vystavováno a jimiž je oslovováno.
Je důležité umožnit dítěti napodobování zdravých vzorů. Zde má největší význam, jaký je vychovatel člověk, jaké dojmy dítě jeho prostřednictvím dostane, zdali ho může napodobovat, zdali je dospělý skutečně „naplněn výrazem”.
Totéž platí i o tvorbě prostředí, ve kterém se dítě nachází, a o předmětech, které používá při svých hrách. Proto vybavení a hračky volíme především z přírodních materiálů, které zprostředkují přiměřené dojmy. Přírodní materiály jsou původní přirozená informace o světě kolem nás (nezkreslená a nezkarikovaná, lidským působením neproměněná). Hračka z přírodního materiálu nebo přírodnina sama (plody, kousky různých druhů dřev, hedvábí, len) nesou v sobě stále svou životní sílu příjemně oslovující smysly dítěte (tvar, teplo, jemná barva, povrch apod.) Prostředí naší mateřské školy je útulnou domácností s náladou opravdovosti a čistoty. Je-li prostředí teplé, krásné a milé – potom je taková i dětská hra. Jeho vytváření je neustálým procesem podle měnícího se ročního období a svátků, změn sociálních vztahů dětí, učitelek a rodičů, ale podléhá též vývoji osobností dětí a učitelek. Blahodárně ve třídě působí také harmonie barev.
Dítě v předškolním věku se teprve učí orientaci v pro něj ještě neznámém světě. V rámci výchovně vzdělávacích aktivit vycházíme především z přirozených životních situací,z toho, s čím může dítě rezonovat, navázat na předchozí podobnou zkušenost, co může přirozeně prožívat, s čím je svou kulturou bytostně spojeno. Tyto činnosti jsou opakovány v pravidelném rytmu, stávají se součástí běžných denních rituálů a pro děti jsou zdrojem pocitu uchopitelnosti, přehlédnutelnosti a srozumitelnosti světa.
Významné místo v průběhu každého dne ve waldorfské školce zaujímá klasická pohádka, kterou dětem zpočátku vypravujeme, později hrajeme s loutkami. Pohádku hrajeme přibližně 2 týdny, což umožňuje dětem hluboké procítění děje ve všech detailech a následné přenesení do jejich her. Stejně důležitá jako obsah je přitom celá atmosféra, ve které se vypráví i naslouchá. Nejvhodnější jsou pohádky nedotčené civilizačními hledisky účelnosti a užitečnosti. Každé dítě jejich prostřednictvím prožije obrazy harmonie,střety s nebezpečím a porušení této harmonie, i šťastné konce. Pomocí těchto základních praobrazů jednání získává vzory a později pochopení pro jednání své i ostatních.